Zajímavosti

Historie šperků I


Thumbnail image for /Controls/Imager.ashx?foto=aktualita_18.jpg
Historie šperků I



1.ledna 2015

Šperky používají lidé od nepaměti. Zdobení se šperky má delší historii, než samotné oblékání. Prehistoričtí lidé k výrobě šperků používali vše, co jim okolní prostředí - tedy příroda, nabízela. Šperk měl mnoho podob a záleželo jen na fantazii tvůrce, jak šperk vypadal. Zdobení však nebylo doménou pouze žen, v dávných dobách se šperky zdobili také muži. Pravdou bude, že květinový šperk spíše byl vyhrazen především ženám.

Ozdobou a tedy i šperkem, mohla být v případě muže také jizva na těle po boji, piercing, nebo tetování. Aboridžinci z Austrálie mají své tetování jako symbol příslušnosti k etniku. Dnešní lidé mají tetování především pro efekt. Stále ale jde svým způsobem o šperk.

Body-painting, nebo-li malba po těle, je dnes módní záležitost. V prehistorii to byla jedna z mála možností, jak pomocí hlinek vyjádřit své emoce a celkově se zkrášlit. Šperky z peří, z plodů, z kosti, dřevěně - to vše přetrvalo do dnešních dnů. Šperky z přírodních materiálů byly postupně doplňovány bronzovými. Šperky z drahých kovů, tedy šperky zlaté, či šperky stříbrné, se v našich zeměpisných šířkách začaly vyrábět až ve středověku.

Jedním z důvodů byla i velká naleziště drahých kovů na našem území. Zlato v Jílovém u Prahy a Stříbro v Kutné Hoře. Především doba Karla IV (České korunovační klenoty, Koruna, Jablko, Žezlo, Svatováclavský meč a Korunovační kříž – vůbec nejdůležitější klenot našeho státu) a také doba rudolfínská, přála šperkařství a tím i rozvoji cechu zlatnického.
Hned od počátku se šperky osazovaly kameny. Nejprve neupravenými drahokamy a polodrahokamy, kterým byla přisuzována nadpřirozená moc, povětšinou léčebná. S nástupem nových technologií také broušenými kameny.

Po vynálezu diamantového výbrusu roku 1919 (Marcel Tolkowski) se lesk diamantu natolik zdokonalil, že se šperky (náušnice, čelenky a náhrdelníky, tak i závěsy a prsteny), začaly hojně osazovat i brilianty. (briliant vznikne broušením diamantu). 20. století přineslo šperky z ušlechtilých materiálů. Šperky z tombaku, z alpaky, z chirurgických ocelí, z dentálních drátů či smaltované šperky. Nejznámější typicky české šperky jsou šperky z českého granátu.

Poslání šperku
Šperk vedle výlučně zdobného poslání, byl často symbolem určitého společenského postavení, moci a bohatství. Jedno ze základních rozdělení šperků je nošení na těle a na oblečení. Šperk tak spoluutvářel styl oblékání a také se někdy přímo stával součástí oděvu. Byly to různé slavnostní řetězy, řetízky a ověsy.

Vedle šperků nošených na těle, jako například jsou korále z perel či z kamenů, řetízky, náhrdelníky, závěsy, medailonky, náramky, pásy, korunky, čelenky a diadémy existují také šperky vysloveně užitkové. Například jehlice, spony do vlasů a hřebeny.

Šperk míval a v mnoha ohledech i je stále nositelem nejrůznější poslání. Amulety, talismany, kameje, či o náboženské symboliky v podobě křížků a různých hvězd. Samotnou kategorii šperků jsou prsteny. Prsten byl vždy hojně nošen muži. Rodové prsteny, které se dědí z generace na generaci, jsou typickým příkladem.

Zejména muži užívali prstenu pečetního s otáčecím kamenem, na jehož horní straně bývá kamej, kdežto na spodní straně intaglie k účelům pečetním. Pečetní prsten byl symbolem mužství a vedoucí úlohy v rodu či společenství.


Šperk jako společenská záležitost
V dnešní době nošení šperků stálé zůstává společenskou záležitostí. Jeho paleta je ale pestřejší. Briliantové náhrdelníky, náušnice, brože, prsteny či čelenky budou vždy známkou náležitosti k vyšším vrstvám. Žluté zlato, řetězy a mohutné barokní prsteny nosí v dnešní době především lidé, patřící do světské společnosti.

Všeobecně jsou dnes v oblibě především šperky z bílého zlata a šperky z chirurgické oceli. Hojně je také rozšířena kvalitní bižuterie. Avantgardní společnost naopak vyhledává umělecký šperk čí ateliérový šperk. Zkrátka šperk s nezaměnitelným rukopisem autora. Šperk se v mnoha případech stal sběratelskou vášní vyhraněných osobností. Poslední století zůstává šperkařský sortiment vcelku stejný. V oblibě jsou především náušnice, brože, náhrdelníky, přívěsky, korále různých délek, prsteny a náramky. Z výsluní zájmu se stáhly - zřejmě jen dočasně, jehlice do vlasů, řetízky k hodinkám, filigrány a kameje.

Šperk není jen součástí kulturní historie a módy, ale i sociálních poměrů. Potřeba společenských styků na všech úrovních, vedla ke zvýšené spotřebě šperků. Vznikl tak specifický obor – bižuterie. Tento se pokusil naplnit společenskou objednávku po kvalitním, ale přitom levném šperku. Šlo především o to nahradit drahé a často i nedostupné materiály levnějšími náhražkami. Například zlato tombakem, stříbro alpakou, karibskou či tahitskou perlu perlou umělou. Brilianty byly nahrazovány moissanitem či zirkonem nebo přímo skleněnou výplní (šatónem), v nichž především vynikají Swarovski či Preciosa.

Bižutérie bývá někdy nespravedlivě podceňována. Přitom jde o odvětví, ve kterém máme dlouholetou tradici a ve světě je česká bižuterie považována za punc kvality!

Přehled

Made by WEBB Creative.